CO JE TO COURSING?

Coursing je pro psy sportovní aktivitou, založenou na bezprostřední touze psa lovit. Běhá se v přirozeném terénu, často s přírodními či uměle dosazenými překážkami s cílem ulovit kořist, která je tažená navijákem na tenkém lanku. Kořist v tomto případě představuje igelitový střapec nebo králičí kůži.

Při běhu na nerovném terénu, kdy je navíc nutné měnit nečekaně směr běhu a překonávat překážky, se velmi rozvíjí a posiluje organismus psa jak po stránce fyzické, tak i po stránce duševní, protože pes se učí bystrosti, předvídavosti, musí kombinovat, nadbíhat si, hodnotit situaci, vytrvat a chovat se co nejefektivněji proto, aby dostihl návnadu. Rychlost psa ovšem není sama o sobě tak důležitá, jako jeho lovecká vášeň.

Rozlišujeme dva druhy coursingu:

Lure coursing - běh za umělou návnadou, vznikl jako náhrada hare coursingu
Hare coursing - běh za živým zajícem, u nás zakázaný

Něco málo z historie

Coursing vznikl pravděpodobně někdy před více než dvěma tisíci lety a to ne z důvodu lovení zvěře pro maso, ale aby si majitelé psů dokázali, který pes je lepší.

Dochované kresby a mozaiky, pocházející ze starobylých kultur dokazují, že lov provázel člověka a jeho psy odpradávna a postupně se vyvíjel. Takzvaný polní lov se psy na zajíce byl provozován výhradně šlechtou, a kdo nebyl jejím příslušníkem, chov loveckých psů a pořádání dostihů mu byl zakázán. Nejrozšířenějším typem loveckého psa byl greyhound. Největšího rozmachu dosáhla záliba zvaná coursing za panování anglické královny Alžběty I., která nechala stanovit řádná pravidla, podle kterých by mohl být určen coursingový vítěz.

Tato pravidla byla později převzata klubem „National Coursing Club“, založeným v roce 1858 a to jen s nepodstatnými změnami a dodnes zůstávají platná. Nejslavnějším coursingem je „Waterloo Cup“, který se běhá od roku 1836 u Liverpoolu jako „Open Coursing“. Návštěvnost tohoto závodu je několik desítek tisíc diváků. Je však nyní namístě zdůraznit, že v převážné většině zemí je živá návnada zakázána a proto byl zajíc nahrazen umělou návnadou. Na britských ostrovech zůstal tento sport masově rozšířen dodnes.

Moderní historie coursingu i dostihů mimo Británii není tak dlouhá. Třeba do Spojených států pronikly dostihy až roku 1920. Coursing dal časem vzniknout i klasickým dostihům chrtů na oválné dráze, je tedy dostihovým předchůdcem.

Coursing v ČR

První coursingový klub u nás vznikl ke konci roku 1999 s názvem „Český coursing club“ (CCC). Klub sdružuje dobrovolnou formou zájemce, chovatele a majitele všech plemen psů. Pracuje podle norem ČMKU a FCI, podléhá národnímu coursingovému řádu ČMKU. Cílem činnosti klubu je zejména propagace coursingu, organizace školení členů a pořádání coursingů.

Základní pravidla coursingu

Trať je postavena tak, aby psi prokázali nejen svou rychlost, schopnost předběhnout soupeře, ale zároveň štvavost a inteligenci, se kterou návnadě různě nadbíhají, kličkují, způsob chování při nucené změně směru, úsilí při pronásledování a s tím spojenou obratnost, odolnost a vytrvalost, dostižení návnady a její chycení.

Závod se běhá na dvě kola, v každém kole startují maximálně dva psi stejného plemene, rozlišeni jsou barvou obojku (červená, bílá).
Každý pes je bodován zvlášť coursingovými rozhodčími, kteří hodnotí rychlost, inteligenci, úsilí, obratnost a odolnost psa.
Závod má svého hlavního rozhodčího a traťové rozhodčí, kteří sledují běh psů v daných úsecích trati.
Celkový maximální počet bodů jednoho kola je 100. Aby pes mohl postoupit do kola druhého, musí získat alespoň 50 bodů.
Psi mohou být diskvalifikováni ze závodů z důvodu agrese a vzájemného napadání.
Délka tratě měří od 500 metrů do 1000 metrů ( obvykle pro malá plemena 400-700 metrů, pro velká plemena 500-1000 metrů).
Při coursingu pes musí lovit především zrakem, nikoli čichem.
Pes je ze startu ručně vypuštěn na pokyn startéra a běží za návnadou až do cíle.
Při druhém běhu se trať mění – buď se běží opačně, nebo se přestaví dráha – protože psi si pamatují, kudy běželi.
Pro většinu plemen platí že: předvedou svou rychlost hned na začátku a tuto chvíli by měla být rychlost většinou hodnocena, obratnost psa je nejlépe demonstrována ve střední části běhu, kdy zajíc kličkuje a na konci běhu se projeví jejich vytrvalost

Jak začít

Pokud chcete svému pejskovi dopřát pohyb a radost z lovu, pak se přihlaste na některý z tréninků. Tréninky jsou určeny pro všechny, kteří si chtějí coursing poprvé vyzkoušet, ale samozřejmě i pro ty, které coursing již nadchnul a chtějí tento sport dopřát svým miláčkům i mimo závody.

Přihlásit můžete jakékoliv plemeno psa, ať je to kříženec, pes s průkazem původu i bez průkazu původu. Počáteční tréninky budou spočívat v tom, že Váš pes začne běhat tzv. sólo běhy a to z toho důvodu, aby pochopil, že se loví střapec a aby se na něj maximálně zafixoval. Až toto zvládne, může začít běhat párové běhy, kdy se na startu sejdou dva psi a společnými silami loví návnadu. Psi se při lovení nesmí vzájemně napadat a musí spolupracovat.

Pokud se stane, že při prvním seznámení s coursingem váš pejsek neprojeví o návnadu sebemenší zájem, nevzdávejte to a snažte se svého psa lépe motivovat a vysvětlit mu, že to co se hýbe je z igelitu a že to musí chytit.

Motivace psa

Neexistuje univerzální návod, protože každý pes je jiný, ale vycházíme z toho, že lovecký pud je vlastní každému plemenu psa.

Zkuste si vyrobit igelitový střapec, nejlépe rozstříháním igelitové tašky, přivažte jej na kus provázku a přetahujte se o něj se psem. Klidně nechte psa, ať střapec roztrhá. Tímto si pes zvykne na igelit, na jeho zvuk a bude vědět, že se jedná o hru. Pamatujete na to, že hra musí pejska bavit! Postupně začneme střapec tahat po zemi za sebou. Pes by měl chtít střapec honit a roztrhat, neměl by honit nás, proto střapec nezvedáme do výšky, ale taháme po zemi. Je vhodné pořádat tyto hry s někým třetím, kdo nepatří do rodiny, kdo bude střapec tahat a vy psa vypouštět.

Na coursingovém tréninu se může stát, že ačkoliv trénink doma vypadal slibně, v cizím prostředí se psovi nebude chtít návnadu honit. Nevzdávejte se předčasně a nestyďte se vyběhnout se psem na trať. Ukažte mu, co má chytat a on vás určitě pochopí. Věřte, že nebudete jediní, kteří se svým psem na trať vyrazíte! Berte coursing jako zábavu pro vás a vašeho psa a vítězství je vaše!

Jestliže jste vše úspěšně zvládli, je na vás, zda se budete coursingu věnovat pouze tréninkově, nebo zda si váš pes začne plnit coursingovou licenci, která opravňuje psa startovat i na oficiálních závodech jako profesionál.

Co je coursingová licence?

Coursingová licence je průkaz, který opravňuje psa k účasti na oficiálních závodech. Lze jí získat za podmínek splnění licenčních běhů.

Licenci vydává registrátor licencí coursingové skupiny při ČMKU. Licenční karta obsahuje: název plemena, pohlaví, jméno psa, číslo plemenné knihy (pokud existuje), číslo tetování, datum vrhu, jméno a adresu majitele, u whippetů a italských chrtíků ověřený záznam o měření výšky. Psi bez PP a kříženci zatím v Čechách běhají profesionálně na základě tzv. Klubového certifikátu, který vydávají jednotlivé coursingové kluby.
Podmínky získání coursingové licence, resp. Klubového certifikátu
úspěšně absolvovat trénink, při kterém pes projeví o návnadu zájem
splnit věkový limit pro přihlášení na licenční běhy (minimální věk: malá plemena 15 měsíců, velká plemena 18 měsíců), maximální věk psa, který se může účastnit závodů je 8 let – respektive do konce závodní sezóny, ve které bude ukončen 8. rok života psa
vlastník psa musí být členem členského subjektu ČMKU (např. člen nějakého klubu psů určitého plemene, nebo člen coursingového klubu, apod.)
přihlásit se na licenční běh (dle termínového kalendáře), v jednom dni může pes absolvovat pouze dva běhy (pro získání licence jsou potřebné tři zvládnuté běhy, to znamená, že se pes musí zúčastnit minimálně dvou akcí, kde se plní licence)
splnit licenční zkoušku (splnit 1x sólo běh a 2x společný běh), u málopočetných plemen může být povolená výjimka absolvováním 3x sólo běhu
je-li pes hodnocen nedoběhl, může ten den pokračovat v plnění LZ
je-li pes hodnocen diskvalifikací, nepokračuje ten den v plnění LZ (platí i u dostihu)
je-li pes hodnocen diskvalifikací 2x, musí před připuštěním k dalšímu společnému běhu absolvovat bezchybně 5x sólo běh
licenční běhy jsou psovi zaznamenávány do tréninkové karty, pokud pes splní výše předepsané podmínky, registrátor licencí mu na základě této tréninkové karty a po zaplacení poplatku 500,- Kč vystaví Licenční kartu
Samozřejmě je nutné dodržovat také veterinární podmínky, které určuje Okresní veterinární správa a jsou vždy upraveny na propozicích závodu. Nutností je očkovací průkaz, s potvrzením o očkování proti vzteklině, psince a infekční hepatitidě.
Další podmínkou je věk psa, v případě, že si chcete coursing jen vyzkoušet a váš pes ještě nedosáhl požadovaný věk, je možné se domluvit na tréninku se zkrácenou vzdáleností.
Každý pes by měl mít lehký náhubek, který by mu dovoloval plně dýchat. Při prvním pokusu (tréninku) se náhubek nevyžaduje.
Mezi vybavení psa patří také rozlišovací obojky, jeden bílé a druhý červené bary, které jsou většinou upletené z příze o šířce asi 5-10 cm, podle velikosti psa. Obojky slouží k rozlišení psů na trati.

Obecné podmínky coursingu

Rozdělení závodů a udílení titulů

Mistrovské – jsou udělovány tituly: Mistr ČR, Mistr Čech, Mistr Moravy a Slezska, Mistr klubu, Zadávají se též tituly CACT
Bodovací – je udělován titul Coursingový vítěz roku, který uděluje coursingová skupina na základě výsledků bodovacích dostihů, kterých je max. 10 v sezóně.
Národní – je určen pouze pro chrty s licencí ČR.

Je coursing pro psy vhodný?

Je-li váš čtyřnohý miláček naprosto zdravý jak po psychické tak i fyzické stránce, pak lze jednoznačně odpovědět, že „ano“. Patříte-li ale do skupiny lidí, kteří mají přece jen nějaké pochybnosti, je následující část určena právě vám…

Mnoho majitelů má obavy z toho, že coursing podpoří v jejich psech lovecké pudy. Je pravdou, že coursing je založen na využití loveckého instinktu psa a jeho snahou je imitovat skutečný „lov“ prostřednictvím plastového střapce, který představuje kořist. Je nutné si ale uvědomit, že lovecký pud má pes ve svých genech a člověk ho není schopen nijak potlačit, může ho pouze usměrnit poslušností. Dá se pochopitelně utlumit cíleným chovem, ale to je otázka mnoha generací. Takzvané “potlačení“ loveckého pudu psa není tedy nic jiného, než poslušnost (rozběhne-li se pes ve volné přírodě za zvěří a nereaguje na povel, nelze mluvit o poslušnosti). Takže pokud pes přivolání zvládá při běžných procházkách, coursing mu neublíží, pokud přivolání nezvládá, coursingem se ho jistě nenaučí.

Coursing je pro psa určitým způsobem náhražkové chování jeho loveckého pudu a pomáhá mu vybít ho v neškodné sportovní disciplíně. Coursing nijak psy neučí pronásledovat zvěř, pes má totiž naučeno, jak vypadá návnada, kterou honí (igelit) a ví, jak takovýto „lov“ probíhá. Je velmi podstatné také zmínit, že při coursingu loví pes zejména očima, nikoliv čichem, jak tomu je obvykle ve volné přírodě. V tom je dost zásadní rozdíl. Kynologický sport vznikl právě proto, aby v našich psech rozvíjel - z našeho lidského pohledu - kladné vlastnosti a dovednosti. A jak už víme, pomáhá udržovat naše psy v kondici a dobrém fyzickém i psychickém stavu.

Jak se staví coursingové tratě

Dobře navržená trať může zjednodušit práci rozhodčích, urychlit jednotlivé běhy, snížit počet opakovaných běhů a zvýšit bezpečnost psů.

Jestliže je hned na začátku tratě spousta ostrých zatáček, nejrychlejší pes nedostane šanci ukázat svou největší rychlost, protože přebíhá rohy a ztrácí své vedení každou kladkou.
V okamžiku, kdy se dostane na rovinku, kde by mohl využít svou rychlost, může se naučit držet zpět v očekávání další kličky.

Může se navíc stát, že se na začátku zraní, protože právě tehdy dochází nejčastěji ke zlomeninám z přetížení. Když mají psi možnost delšího vyběhnutí a mohou ze sebe vybít počáteční rychlost a horlivost, nebudou se pak přetěžovat při kličkování a snižují tím riziko svého zranění.
Psi, kteří byli právě vypuštěni, běží velmi intenzivně a jejich vyhodnocování situace není nejlepší.
Po vyběhnutí by klidně proběhli plotem s ostnatým drátem, zatímco později by si všimli hrozícího nebezpečí a bezpečně by se mu vyhnuli.
To samé platí o ostrých zatáčkách, kdy některá plemena psů jsou schopna zatočit tak silně, že si polámou nohy, což není zrovna žádoucí.
Pokud psi dostanou na počátku možnost demonstrovat jejich maximální rychlost, poběží pak pomaleji a rozumněji a zůstávají ve větší blízkosti zajíci, když začíná kličkovat.

Jak by měla tedy coursingová trať vypadat:

1. na začátku by měla být pokud možno co nejdelší startovací rovinka

2. následovaná řadou kliček (5-8)

3. a za nimi opět dlouhá cílová rovina, která testuje vytrvalost psů

Něco málo o kličkách

Zajíc obvykle zatočí v úhlu od 15° do 90° od svého původního směru. Při normálním běhu nikdy nezatočí o více než 90° a to z jednoho prostého důvodu: dostal by se přímo před druhého či třetího psa, který si v tu chvíli nadbíhá. Zajíc není natolik hloupý, aby běžel přímo k psovi. Nikdy neudělá kličku např. o 135°, která je tolik blízká některým „návrhářům“ tratí. Co taková klička udělá je, že rozhodí běh vedoucího psa a dovolí pomalejšímu psovi nadběhnout si a převzít vedení, což činí život rozhodčích komplikovanější.
Jsou dva hloupé způsoby jak handicapovat a rozhodit dobrého a rychlého psa.
Za prvé použití kliček o více než 90°, obzvláště na konci dlouhých rovinek, kdy nejrychlejší pes o dost vede. Za druhé postavit hned na začátku 90° zatáčku, která zapříčiní, že nejrychlejší pes z této zatáčky vylítne a pomalejší pes si začne díky tomu nadbíhat.
Existují dva typy navijáků:
Konečný naviják - vypadá tak, že lanko je jedním koncem navinuto na navijáku a na druhém konci je připevněn střapec. Po každém běhu psů je nutné lanko opět natáhnout mezi rozmístěné kladky a tak připravit dráhu pro další běh. Spuštěním motoru navijáku se lanko začne navíjet zpět na cívku a tím vzniká „útěk zajíce“.
Nekonečný naviják - je vlastně nekonečná klička lanka s navázaným střapcem, stále dokola probíhající mezi rozmístěnými kladkami. Jeho výhodou je rychlejší průběh závodů a tréninku, protože odpadá nutnost opětovaného natažení na trať, zatím se však používá méně často.
Člověk obsluhující naviják se musí soustředit na psy v dostihu, na něm určitě záleží, jak citlivě přizpůsobuje rychlost tažení výkonu psů, aby návnada nebyla příliš blízko a pes jí nechytil dříve, než v cíli, nebo naopak, aby návnada neujela příliš daleko a pes jí neztratil z dohledu. To vyžaduje zručnost a vylučuje kohokoli nezkušeného.

Závěr

Může se klidně stát, že při prvním seznámení s coursingem váš pejsek neprojeví o návnadu sebemenší zájem. Vy se ale nevzdávejte a zkuste to za nějakou dobu znovu. Co vašeho psa nebaví teď, může ho začít bavit za půl roku.

A jestliže váš pes zrovna nepoběží podle vašich představ, nezlobte se proto na něj. I on má nárok na to být unavený, nemusí mu zrovna vyhovovat terén, trať, nebo prostředí, může ho něco vyvést z míry a nebo prostě ztratí na trati návnadu a tím pádem i chuť pokračovat. Ovlivnit výkon psa může cokoliv a není předem vůbec jisté, jak který pes poběží, i když se jedná třeba o coursingového profesionála.

Pamatujte na to, že coursing je hlavně zábava a radost pro psy a jejich pány, protože když pán vidí svého psa, s jakým zaujetím, radostí a zápalem běží za návnadou a jak je šťastný, tak je šťastný s ním.

Kontakty na coursingové kluby

Český coursingový klub www.coursingcz.info
Moravskoslezský coursingový klub www.mscoursing.com
Okolopražský coursingový klub www.coursing.net
Brněnský klub www.coursingbrno.cz
Slovenský coursingový klub www.coursing.sk

Zdroj: Coursignový klub Brno
Lenka Blažková
Foto: www.fotohacko.cz
Ivana Tichá www.fanca.cz