Bylo to o fous, ale stihli jsme to.
Na Žďársko jezdíme každý rok, někdy i dvakrát. Letos vše doháníme na poslední chvíli v pošmourném počasí, ale stále s radostí. Velkým lákadlem při plánování výletů se nám již tradičně staly betonové sochy Olšiaka, které bohužel rostou jak houby po dešti na objednávku vesnic, penzionů či chatových osad. Kouzlo, které jsme dříve v sochách umístěných v krajně nacházeli, se tak vytratilo. Ale nevadí...
Od příště nám plánuje program místní Lincoln a my víme, že se máme na co těšit ;-)
S holkami (čti s Eiby a s Emily) máme poměrně napilno. Emily si našla kluka, se kterým randí hlavně v týdnu a o víkendech jí pak připomínáme, že není žádný jedináček. S tím se někdy smiřuje dost těžko, ale po úvodním slovu většinou zmlkne a pak už se věnuje normálním sourozeneckým bitkám.
Emily už o něm hodně slyšela, ale on o ní slyšet nechtěl. Celý víkend usilovala o jeho pozornost a on o ni celý víkend nestál. Darovala mu bezpočet obdivuhodných pohledů, ale on se odvracel. Vztekala se a zuřila, ale on zůstával v klidu.
....a tak se Rif ještě víc zapsal do jejího srdéčka a stal se tím nejlepším strejdou na světě ;-)
Tento víkend jsme byli po dlouhé době konečně všichni společně doma, ale ne tak úplně. Naplánovali jsme si výlet, jehož hlavním cílem bylo navštívit Adélku (slečna žlutá) a její rodinu.
Pravidelně nám přichází nové fotografie štěňátek z vrhu A, které průběžně ukládáme do jejich individuálních fotogalerií. Prckové jsou nyní ve věku, kdy intenzivně testují své páníčky, rostou jim nové zoubky, některým plandají ouška a všichni do jednoho mají dlouhatánské nohy, které při pohybu nekontrolovatelně vlají ze strany na stranu :-)
Zde je malá ukázka...
