Víkend, o kterém tato reportáž je, jsme původně měli strávit malováním a tapetováním bytu. Jenže s blížícím se víkendem mé odhodlání začalo pokulhávat a v pátek už upadlo do hlubin zapomnění. Eiby tak měla opět spoustu času na psí vylomeniny, kterých není nikdy dost.
V sobotu jsme vzali útokem pražskou Stromovku, ve které nám dělal skvělou společnost Rif (viz.předchozí reportáž). Neděle pak byla, co se týče sportovního vyžití, o něco klidnější, nikoliv nezáživná. S Eiby jsme totiž vyrazili do ZOO!
Po celou dobu naší společné exkurze světem zvířat byla Eiby bezvadná. Nezalekla se žiraf, ani velkého bizona, natož ledního medvěda, který měl zrovna hravou a plácal se ve vodě jen pár metrů od nás. Ze všech těch pachů a podivných zvířat byla nadšená a nám nezbylo u některých exponátů nic jiného než doufat, že se nám nevysmekne z rukou. Její lovecká vášeň byla víc než čitelná a jediným nesympatickým tvorem v celé ZOO se pro ni stala socha Koně Převalského.
Bodem jejího největšího zájmu byla beze všeho zvířata, na druhém místě se umístili děti. Abych byla konkrétní: malé cupitající děti nesoucí si v malých ručičkách svačiny. A že jich tam bylo! Náš cíl byl proto velmi prostý – uchránit zvířata před sežráním a děti před hladověním.
Rif, celým svým jménem Arif Aristo je Eibíkův brácha, se kterým vyrážíme čas od času na společné procházky. V průběhu deštivého května jich proběhlo hned několik.
První jsme si domluvily s Markétou uprostřed týdne a to tak nešťastně, že celé dvě hodinky intenzivně pršelo. Druhá procházka proběhla v sobotu, kdy ostatní členové SVP sbírali výstavní úspěchy v Lanškourně. Fotky, jejichž autorem je Jirka, najdete zde. Já ponechala v sychravém počasí ruce v kapsách a vytáhla je až v Praze ve Stromovce a tady je výsledek:
Ať jde o výstavu speciální, národní či mezinárodní, scénář je téměř vždy stejný: tisíce lidí vstávají v brzkých ranních hodinách a jedou stovky ne-li tisíce kilometrů do místa určení. Tam stráví takřka celý den jen proto, aby předvedli svého psa ve výstavním kruhu a dověděli se to, co už vlastně stejně dávno vědí z výstav předchozích. Nedej bože, je-li v posudku psa uvedeno něco jiného!
Velmi důležitým okamžikem na každé výstavě je určení pořadí prvních čtyř nejlepších jedinců dané třídy. Po této části většina vystavovatelů nazlobeně odjíždí, protože první místo je i v silně obsazených třídách pouze jedno. Do svých domovů se vrací se slibem, že na žádnou další výstavu příště nepojedou. O pár týdnu později už je ale všechno jinak a začarovaný kruh se uzavírá další výstavou, která, titul „poslední“ mít taky nebude.
Zdá se vám to absurdní? Mě ano, a to i přesto, že jsme podivnému sportu, jakým vystavování psů je, podlehli také. Začalo to nevině v loňském roce, kdy jsme absolvovali naše úplně první výstavy a nevedlo se nám vůbec zle. Na Vánoce jsme si pak pořídili základní výstavní vybavení: kempingová křesílka a poté následovalo dokoupení i tolik potřebné cestovní boudičky pro Eibinku. Někteří chovatelé by ještě přikoupili nejspíš stan, slunečník…větší auto a další a další vybavení, jenže hodně začínajících vystavovatelů (tedy i my) stejně velmi brzy zjistí, že předvedení psa v kruhu není zas až tak jednoduché jak se na první pohled zdá. Tak jako tak přijdou i na to, že všechna ta vítězství a tituly jsou vykoupena obrovskou trpělivostí, tréninkem postojů a pravidelným cestováním po Evropě. Není divu, že ti méně soutěživí a méně cílevědomí se asi možná právě proto rozhodnou věnovat raději svůj volný čas i nemalé finanční prostředky něčemu jinému nebo možná jednoduše zjistí, že jejich pes je stejně ten nejkrásnější a neúžasnější na světě a bez všech těch výstav a titulů se obejdou.
A my? Společné výlety a procházky jsou pro nás nejlépe investovaný čas a ten nejlepší způsob relaxace mezi pracovními i studijními povinnostmi. Není pro nás nic krásnějšího než se dívat na volně pobíhající psy a na jejich společné hry. Na druhou stranu jsme soutěživí a nejspíš asi i cílevědomí, takže i my se čas od času přidáme k těm, kteří si nastaví budík na brzkou hodinu ranní, abychom vyrazili několik desítek kilometrů na místo určení s myšlenou, že dnes by to mohlo vyjít….
Tu a tam přichází chvíle, kdy vyměňujeme vesnické holínky a seprané oblečení za městský outfit a vyrážíme do ulic a parků velkoměsta. V prvním díle, kterým zahajuji tuhle sérii nepravidelných reportáží, se podíváme do Stromovky.
Ta leží v sousedství holešovického Výstaviště a její rozloha je 95 ha. Stromovka nebo-li Královská obora sloužila dříve jako lovecká obora a v té době byla veřejnosti nepřístupná. Dnes by se dala považovat za jakýsi Central Park Prahy, kde tráví čas rodiny s dětmi, senioři, sportovně založení jedinci i pejskaři.
Ačkoliv se zde potkává poměrně velké množství lidí různých zájmů, bylo pro nás velkým překvapením, že doposud jsme se nesetkali s žádnou negativní reakcí např. na volně pobíhajícího psa bez košíku, což se o jiných místech v Praze říct nedá a čas strávený zde je opravdu odpočinkem a relaxací.
Spánek, procházka, jídlo, spánek, procházka, spánek, procházka, jídlo, spánek – tak takhle nějak vypadá běžný „pracovní“ den našeho ridgebacka. Nyní nastal čas tento přepychový život ještě vylepšit prostřednictvím nového pelíšku.
Při výběru toho nejvhodnějšího pro nás byla rozhodující především snadná údržba, příjemný materiál a samozřejmě vzhled. Nakonec jsme se nechali inspirovat ridgebackem Kevinem, kterého sice vůbec neznáme, ale recenze jeho nového pelíšku nás víc než přesvědčila.
S pelíškem značky Pasadena jsme už navíc zkušenost měli. Jeho životnost však byla zkrácena samotnou majitelkou, která neocenila snímatelný potah s možností dokoupit úplně nový, ani velký výběr vzorů. Jeho obsah byl holt mnohem atraktivnější a dlouhou dobu tak měla k dispozici pouze obyčejnou deku. Pokud jde o barvu pelíšku, na většině internetových portálů se nabízí ve třech barvách. Nám se nakonec podařilo sehnat k mému velkému nadšení růžový. Ten se běžně nabízí v menších velikostech, ale pro velké psy nemá většina prodejců s touto barvou pochopení.
A jak nový pelíšek obstál? My dvounozí jsme spokojeni. Veselé a příjemné barvy rozjasnily nás obývací pokoj, který je jinak v typicky přírodních barvách a Eiby? No posuďte sami :-)
