Máme nové a skvělé zprávy z Nizozemí: Mambo, otec našeho plánovaného vrhu se zúčastnil klubové výstavy a v počtu 129 ridgebacků se mu podařilo umístit na stupních výtězů! Ve třídě šampionů získal první místo a poté se stal druhým nejlepším ridgebackem celého výstavního dne. Posíláme Brigitte a celé její rodině obrovskou gratulaci :-)
Sledování olympiády u televizní obrazovky přineslo pár prakticky uplatnitelných rad. To, že v dnešní době není důležité zúčastnit se, ale vyhrát, ví už i malé dítě. Eiby zase ví, že ať je výsledek jejího fyzického výkonu v těchto parných dnech jaký chce, nepošleme jí do dolů, jako to dělají údajně s poraženými sportovci v KLDR, ale pošleme jí na rekonvalescenci na Žďársko. A rádi ji tam ještě doprovodíme!
Před zotavovací disciplínou jsme s Eibinkou myslely i na rozcvičku a celý víkend jsme se usilovně smažily na sluníčku nebo přečkávaly ve stínu stromů u Dalešické přehrady. S celkem slušným základem jsme se v pondělí ráno přesunuly společně s tetou Janou na Žďársko a kromě dvou procházek po okolí jsme se nehnuly od bazénu. Ten den padaly teplotní rekordy a my jen škodolibě vzpomínaly na naše potící se kolegy v práci ;) Fotodokumentaci v tomto případě raději vynechejme, psí web je psí web. V dalších dnech už jsme byly aktivnější i co se do fotostory týče, tak tady je...
Hned po víkendu v Třeboni nás další cesta přivedla na druhou stranu Česka – do Krkonoš. Letos jsme si k našim turistickým výpravám vybrali okolí Pece pod Sněžkou a naplánovali si výlety, při kterých plíce zůstávají v údolí, zatímco vy jste na vrcholku hor. O to, abychom nezhubli ani deko, se postarali mladí majitelé penzionu Marienka. Svým kuchyňským umem a poctivostí si nás získali natolik, že už začínáme v našich notýskách hledat další vhodné termíny.
Dnešní aktualizace bude o tom, jak jsem se ocitla se psem nesnášejícím vodu v kraji rybníků, o nevydařené cestě kolem Světa a o tom, že ridgeback je pes gaučový, nikoliv kempingový.
Ale od začátku. Teta Jana si naplánovala s bandou přátel výlet do Třeboně a i když nebyl cyklistický výlet pro žádné slečinky, na seznam účastníků jsem se umějíc číst a psát, připsala taky. A tak jsem s Eiby a s nacpaným kolem v autě vyrazila do kempu pod stan. Aby to dávalo aspoň trochu logiku, vzala jsem to přes České Budějovice, kde jsem měla nějaké pracovní povinnosti (dá-li se tomu tak vůbec říct, když vám připraví pohoštění v podobě ranní kávy, chlebíčků, a chutného oběda). Hned potom, co jsme si s Eiby málem vysloužily pokutu za nedovolené pobíhání v prostorách obchodního centra, zamířily jsme do Třeboně. Cesta, jednoduchá asi jak pro blondýny, nám trochu zamotala hlavu, ale cíl jsme nakonec trefily. Stan už nám mezitím díky bohu teta Jana společně s kamarádem Láďou, který umí bez nadsázky úplně všechno, postavila a lze tedy konstatovat, že jsme přijely tak akorát na čas ;-)
Druhý den došlo na první (a taky poslední) cyklo výlet. My s Eiby jsme si naplánovaly něco málo přes 20km, ostatní zvládli slušnou padesátku. Pak už suché, slunečné počasí vystřídal vydatný déšť, který neustával ani druhý den. Vodou a blátem podmáčený kemp rozladil Eiby ještě víc než celé kempinkové klání a dobrovolně se ubytovala v autě. Pod neustálou palbou komárů to pro ni byl hodně dlouhý víkend.
Pro mě to byl víkend poučující.
* Spát po několika letech opět ve stanu bylo dobrodružné, zábavné a nepohodlné současně.
* Více než dvacetikilometrová trasa s psím doprovodem byla odvážná, poutavá a zároveň namáhavá.
* V neposlední řadě bylo už od začátku jasné, že z Eiby pes kempingový nikdy nebude a že nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se :-)
To, že CAC na res.CACe nikdy nepočká je něco, na co se jen tak nezapomene a stejné je to i s tím prvním místem, které je fakticky jenom jedno. My ho dnes získali na národní výstavě psů v Mladé Boleslavi a to v soutěži o nejlepší chovatelskou skupinu celé výstavy!
uvodní.jpg)
K tomu se nám v individuální disciplíně podařilo s Eibinkou získat 2. místo a res.CAC s tímto posudkem:
Fena správného rámce, ušlechtilá a dobře modelovaná hlava se správnými proporcemi, skus nůžkový, správná délka krku, hřbet rovný a pevný, korektní ridge, vyznačené předhrudí, hrudník korektní délky i hloubky, dobře úhlené přední i zadní končetiny, výborný prostorný pohyb.
Za foto děkujeme opět Ivaně, která nás přijela po celodenním výletu podpořit a vše zdokumentovala. Děkujeme, moc si toho ceníme!
